RockOpera Praha přišla o svou múzu. Zemřela režisérka Irina Andreeva

Odešla jedna z nejvýraznějších stálic souboru RockOpery Praha – Irina Andreeva. Režisérka, herečka a choreografka zemřela 13. srpna 2024. V holešovickém divadle působila deset let. Během svého života spolupracovala na řadě uměleckých projektů, a to také v zahraničí.

Zemřela herečka, režisérka, choreografka, herečka a lektorka Irina Andreeva. Stalo se tak 13. srpna 2024, deset dní před jejími devětapadesátými narozeninami. O jejím úmrtí informoval na sociálních sítích divadelní spolek Teatr Novogo Fronta.

"Irina Andreeva byla esencí divadla své doby. Odešla svobodná, silná a z vlastní vůle," uvedl spolek.

Poslední rozloučení s Irinou Andreevou se bude konat v RockOpeře Praha. Přesný termín zatím není znám.

Irina Andreeva patřila od roku 2014 ke stálým členům souboru divadla RockOpera Praha. Režírovala tam celkem sedm oper včetně Lilith: Matky démonů, Vymítače nebo Tróji. Její poslední režijní realizací byla rocková opera Ragnarock: Vikingové. Ta měla premiéru letos.

"Irina byla organickou součástí RockOpery Praha. Její ztráta je pro nás velmi bolestivá," řekla výkonná ředitelka, libretistka a zpěvačka holešovického divadla Pavla Forest.

VIDEOVZPOMÍNKA NA IRINU ANDREEVU OD ROCKOPERY PRAHA:

Irina Andreeva se do povědomí fanoušků RockOpery Praha výrazně zapsala například v němé roli Malého prince. Postavu při představení ztvárňovala společně se zpěvačkou a herečkou Maru Steigerwald. Adaptaci slavného literárního díla francouzského spisovatele Antoine de Saint-Exupéryho navíc sama režírovala. V RockOpeře Praha působila také jako lektorka Rockové akademie. Učila tam fyzické herectví.

STUDIUM V RUSKU

Studovala divadelní režii na Institutu kultury v ruském Čeljabinsku. Po skončení studia odcestovala do Petrohradu, kde navázala spolupráci s nově založeným divadelním souborem Do-Theatre. Poté se připojila k divadelnímu spolku Derevo, se kterým spolupracovala jeden a půl roku v Praze. Vrcholem této spolupráce byl duet s performerem a hudebníkem Dmitrym Tyulpanovem v Izraeli. Jeho úmrtí v roce 2015 ji později inspirovalo k její sólové inscenaci Passing, v níž zkoumala okamžik přechodu mezi životem a smrtí.

ZÁZNAM INSCENACE PASSING:

Po návratu do Ruska v devadesátých letech znovu navázala spolupráci s divadlem Do-Theatre, které bylo v té době mnohem více orientované na moderní tanec a improvizaci.

V roce 1993 potkala Aleše Janáka, který tehdy studoval na Akademii múzických umění v Praze a společně založili divadelní spolek Teatr Novogo Fronta. Debutové představení Vremja Durak bylo prezentováno na jejich prvním evropském turné a tématem byl strach z toho, jak by mohla dopadnout budoucnost Ruska. Po tomto turné se Teatr Novogo Fronta usadil v Praze. Od roku 1998, po premiéře své první sólové práce Who Is Looking Here, začala Andreeva učit v různých zemích a vést nezávislé workshopy a kurzy zvané Underground Rivers. Při výuce kladla důraz na vnitřní vnímání, emoce, vzpomínky a jejich vnější projevy. Velký přínos v její kariéře byla spolupráce s Andreem Jolesem na projektu Nude Arts.

ZE ŽIVOTA HMYZU V NÁRODNÍM DIVADLE

Od roku 2002 pravidelně spolupracovala s Die Etage (Univerzita umění v Berlíně). Ve stejné době tam vedla tříměsíční kurz, jehož výsledkem byla závěrečná představení (například Lost Echos, Why I am not Shakespeare, NachtSchattenSinnen, Offen Probe). V roce 1997 režírovala představení Obsession pro divadlo Decalages a v roce 2010 vytvořila site-specific projekt Capax pro deset tanečníků. Další site-specific inscenací byl taneční kus DOTEX.dedicated, vytvořený pro prostory pražské galerie DIVUS. V roce 2011 začala spolupracovat se slavnou taneční skupinou DOT504, kde tančila a vytvořila choreografii k projektu MANSON.

Z druhé dekády nového milénia lze z projektů Iriny Andreevy dále jmenovat například koprodukci performance home:scape z roku 2012 a show pod širým nebem Causa Fatalis, kterou režírovala. Show byla premiérově uvedena na Mezinárodním festivalu PUF v chorvatské Pule. Andreeva působila v řadě českých divadel, například v Divadle Na Vinohradech, v Divadle Archa nebo v Národním divadle, kde spolupracovala na inscenaci režisérky Daniely Špinar Ze života hmyzu.

Před covidovou pandemií také vytvořila společně s Vladimirem Benderskim dílo Objektivně je potřeba hrabat písek. Spolupracovala i s Janem Mockem v Divadle Alfred ve dvoře.

Poslední inscenace, kterou vytvořila s Teatr Novogo Fronta, se jmenovala Nalezeno v Antarktidě. Premiéru měla 22. února 2022 v pražské Venuši ve Švehlovce.