ROZHOVOR: Milan Steigerwald - „Tibetský Nový rok je ztělesněný metal“
RockOpera Praha přichystala na 5. února exkluzivní reprízu symfonicko-rockové opery Milana Steigerwalda a Pavly Forest Bardo Thödol, kterou oslaví tibetský a čínský Nový rok země a prasete, jinak řečeno Losaru 2146. Jak ale skladatel Milan Steigerwald v rozhovoru potvrdil, nejedná se zdaleka o akci určenou jen pro zájemce o buddhismus.
TEXT: Jiří Štraub FOTO: Libor Nedvídek
Jak
souvisí slavení tibetského Nového roku s metalem?
Tibetský
Nový rok je ztělesněný metal. Tibetská kniha mrtvých, na jejímž
základě jsme Bardo Thödol zpracovali, je svým způsobem horor a
strašidelný zámek, protože se v ní objevují různá zjevení,
hněvivá božstva, Pán smrti a pokojná božstva. Jako v nějaké
pohádce. Dnes se to blíží například k počítačové hře. Téma
mi přijde hodně zajímavé a do metalu velmi vhodné, protože je
velmi vyostřené. Než se v knize duše dostane, kam má, musí
projít neuvěřitelnými věcmi.
Repríza
Barda Thödol, konaná 5. února, vychází přesně na den oslav
tibetského a čínského roku Nového roku země a prasete, tedy
Losaru 2146. Nenapadlo tě s Pavlou Forest naplánovat představení
na toto datum už v minulých letech?
S
nápadem přišla dr. Zuzana Ondomišiová, která je z Potaly,
českého buddhistického a tibetského centra. Ona a dr. Josef
Kolmaš jsou snad jediní, kteří v tuzemsku mluví tibetsky. Učili
se spolu. Dr. Kolmaš navíc přeložil Tibetskou knihu mrtvých do
češtiny.
Dr.
Ondomišiová už Bardo Thödol v minulosti viděla?
Ano,
chodí na něj skoro pokaždé a je z něj nadšená.
Jak
dlouho se znáš s lidmi, kteří se podrobně zajímají o tibetskou
mytologii?
Asi
od svých sedmnácti let, kdy jsem Tibetskou knihu četl poprvé,
tehdy ještě jako samizdat. Přepisovali jsme ji a seznámil jsem se
přitom s lidmi, co se o něco takového zajímali.
Nabídli
ti tito lidé při vytváření Barda Thödol nějaké konzultace?
Jednal
jsem s nimi hlavně, když jsme potřebovali sehnat spolupracovníky
pro první, čistě etnicko-symfonickou verzi. Účastnili se jí
totiž i praví tibetští mniši. Nikdo ale nezasahoval do tvorby
opery.
Zajímáš
se o mnoho náboženství od egyptských, přes buddhistické a
antické až po křesťanství. Jak došlo k tomu, že sis ze všech
textů, s nimiž ses za život seznámil, vybral k adaptaci zrovna
Tibetskou knihu mrtvých?
Je
mi nejbližší už od chvíle, co jsem se s ní seznámil. Předtím
jsem četl dílo Raymonda Moodyho Život po životě, které mi dnes
už přijde až bulvární. Tibetská kniha mrtvých je oproti tomu
velmi těžce stravitelné čtivo, ale neuvěřitelně hodnotné.
Myslím si, že si nezadá se Starým a Novým zákonem. Má podobný
pohled. Přišlo mi, že Tibetskou knihu mrtvých tady nikdo takto
nezpracoval. Když se udělal Jesus Christ Superstar, myslel jsem si,
že Bardo Thödol by mohl být ještě větší bestseller, nebo
minimálně srovnatelný. Nabízí úplně nový náhled na duchovno.
Co se týče Egyptské knihy mrtvých, přečetl jsem si ji hlavně,
abych viděl, v čem se liší od Tibetské.
Tibetská
mytologie je velmi košatá, zejména pro Středoevropana. Dělalo
vám s Pavlou Forest někdy problém se v ní při tvorbě Barda
Thödol dobře orientovat?
Knihu
jsme poměrně dobře znali. Nicméně jsme námět adaptovali pro
evropské publikum, protože zdejší lidé mají přirozeně úplně
jinou kulturu.
Když
jste hledali kompromisy, které by přiblížily tibetskou mytologii
a filosofii evropskému divákovi, objevili jste, v čem má
buddhismus blízko ke zdejšímu uvažování?
Starý
a Nový zákon je jasně daný. Desatero přikázání, nebe, peklo a
tak dále. Zatímco Tibetská nebo dokonce i Egyptská kniha mrtvých
jsou mnohem zamotanější. Když například člověk vidí po smrti
světlo, všechno ho láká, aby za ním šel, ale Tibetská kniha
mrtvých říká, že je to to nejhorší, co může duše udělat.
Trochu mi to připomíná volbu cesty životem, jestli někdo půjde
složitější, nebo snazší cestou. Bohumil Hrabal říkal, že si
zvolil zaměstnání, které nejvíc nenáviděl, aby si svoji cestu
znesnadnil. Je to něco podobného, jako kdyby si měl člověk
vybrat komplikovanější způsob, aby dosáhl osvícení. Opera
Bardo Thödol obsahuje veškeré náznaky dobra, zla a východisek.
Podle mě jde o jednotný konsensus pro evropské, asijské či
africké smýšlení: Dobro by nakonec mělo zvítězit. V životě
to sice bývá leckdy naopak, ale tady je alespoň nějaká naděje.
Jdou
obří loutky, pyrotechnika a akrobacie, které se v opeře mimo
jiného vyskytují, ruku v ruce s tématem Tibetské knihy mrtvých?
Pána
smrti jsme si vždycky představovali velikého, tak jsme s našimi
výtvarnicemi Terezou Doležalovou a Michaelou Fišerovou a s
režisérkou Irinou Andreevou vyrobili obří loutku. Využili jsme
pro ni veškerý prostor divadla. Snažili jsme se upoutat pozornost
tímto způsobem, protože je atraktivní. Čím víc se v opeře
nachází ohňů, akrobacie na šálách a audiovizuálních efektů,
v Bardu Thödol totiž nepromítáme jen na plátno, ale i ze stropu
na zem, tím více nám to pomáhá navodit divákům autentický
pocit průchodu bardem.
Chcete vyhrát vstupenky na Bardo Thödol? Můžete o ně soutěžit do 31. ledna zde!