02/2016 - květen
Předmluva
Roztomile absurdní
Byť mě Fantóm jmenoval šéfredaktorem, aby měl méně práce a přípravy prvního čísla byly pro mě daleko rušnější, než pro něj, stál si za tím, že minulý úvodník měl napsat on. Musel jsem ho nechat. On je tu šéf. Články ale dodává včas stejně jako Lertag. Říkám si, kde na to berou čas. U sebe v pokoji skoro nejsou. Pořád se courají někde po RockOpeře, poslouchají, co se kde děje a člověk nabývá dojmu, že snad ani nespí.

Člověk ovšem může spát, aniž by mu uniklo to nejzásadnější. O deseti letech RockOpery jsme se bavili už minule. Teď nás ale zaujala připravovaná repríza Romea & Julie. Čeká nás ulítlá verze představení, v níž uvidíme hlavní postavy po čtyřiceti letech. Vylezení z úkrytu, první číslo Fantóma RockOpery, poprvé jsem já – alter ego – dostal šanci realizovat se a rovnou v pozici šéfredaktora, Shakespear naruby,… Je to věru rušné a zábavné období. A dá se říct, že v jistém smyslu i roztomile absurdní.

Š.
Téma
Romeo & Julie & Cami… & provaz
Pierre Henri Cami byl francouzský humorista. Jeho šílený humor má blízko například k Monty Pythonovu létajícímu cirkusu. Absurdita, absurdita a zase absurdita. I jeho život jako kdyby vypadl z nějakého humoristického románu. Mimo psaní švihlých skečů si zkusil také publicistiku. Už tam oplýval smyslem pro černý humor a jeho periodikum nebyl propadák. Vždyť i pohřebáci mají zájem o svou vlastní tiskovinu.

Dostávám se ale možná někam jinam, než jsem chtěl. Zmiňuji tady Camiho. Proč? Mezi jeho minikomedie patří i dílo Syn Romeův aneb Dítě nenávisti, kde vystupují Romeo a Julie po šedesáti letech. Když za mnou do pokoje přišel udýchaný a šokovaný Lertag, drmolil a mlel, aby ze sebe vypravil tu novinu, kterou právě někde při slídění zaslechl od Milana Steigerwalda. Musel jsem ho trochu profackovat, aby přestal mluvit tak rychle a nesrozumitelně. Když jsem ho pak držel za ramena a třásl s ním jako s automatem, který vám nechce vrátit mince, mezi jeho slinami, jež mi dopadaly na obličej (ano, nebylo to hezké), se mu z úst valily slabiky: „Chtěj-dě-lat-Pi-e-rra-Hen-ri-Ca-mi-ho.“ „Kdy?“ třásl jsem s ním ještě víc, „Kdy?“ „De-vá-tý-ho-květ-na.“ Odhodil jsem Lertaga do koutu místnosti, kde má pelech a zamyslel jsem se. „Jak chtějí stihnout nové představení za tak krátkou dobu?“ Lertaga jsem pak na celou noc pověsil vzhůru nohama za provaz nad jeviště. Proč? Protože se zas unáhlil, mamlas!

Kdyby Milana dobře poslouchal, zjistil by, že je to Romeo & Julie po čtyřiceti letech - ne po šedesáti - a že je to ulítlá verze zavedeného představení. Proč jsem byl k němu tak krutý? Protože ten čas, během něhož se mi v hlavě honily myšlenky kolem údajného nového představení, jsem mohl věnovat myšlenkám jiným. Asi Lertaga znovu pověsím nad jeviště. Proč? Protože ti brouci, které mi občas nasadí do hlavy, mi už lezou krkem! Ačkoliv musím přiznat, že až se na scéně objeví Pavla Forest jako Julie a Jiří Zonyga jako Romeo, bude se sám Pierre Henri Cami asi někde spokojeně usmívat. Pravda, možná by mě tento trefný postřeh bez Lertaga nenapadl, ale stejně… Ten provaz tam není nadarmo.

Fantóm
Delfy
Co nás čeká a co nás nemine
Lertagova lupa
Antigona
Zase jsem něco proved. Nevim přesně co, ale musim teď tenhle článek psát vzhůru nohama, jelikož mě Fantóm zase pověsil nad jeviště. Alespoň mi tu nechal kazeťák, na kterym mi pustil celou Antigonu. Sice to tu bude hrát celou noc dokola, ale to nevadí. Vzpomínám si, když jsem to slyšel poprvý. Bylo to (a pořád to je) obrovský. Tvrdej rock, smyčce a dokonce i nějaký ethno a operní zpěv. Některý melodie jsou fakt nakažlivý. Jsi plná lásky a O smrti si zas budu hvízdat ještě tejden. Nálady se tu střídaj ne nahodile, ale samozřejmě v závislosti na příběhu. A ty texty… Zavírám oči a mám pocit, že to vidim, že to žiju. Rockový divadlo bez obrazu. Naživo to sice je ještě jiný kafe, ale ta deska si hraje s mou fantazií a to se mi líbí. Koukám se dolu na prázdný jeviště a představuju si, že se to tu pode mnou celý odehrává. Jo, takovejhle „trest“ si nechám líbit.

Lertag
Zaslechnuto za oponou
Záběr Jana Toužimského
Když se plížím ve stínech RockOpery tak, aby mě nikdo neviděl, občas zaslechnu dost zajímavý rozhovory. Tak třeba naposled. Slyšel jsem, jak se Jan Toužimský baví se zvukařem Ondrou Martínkem (což je zároveň i jeho kolega z Arakainu) o zvuku a dostali se ke kapele Five Finger Death Punch. Připadá mi, že Honza poslední měsíc poslouchá hlavně tohle. Nedávno jsem totiž zaslech, jak se s někym zase baví o poslední desce týhle party americkejch groove metalovejch šílenců a pochvaluje si: „Úžasnej zvuk!“ Honza má sice rád tvrdou kytarovou muziku, ale nebrání se jakýkoliv alternativní hudbě. „Že bych poslouchal od rána do večera metal, kterýho mám za celej den hodně, to taky ne,“ komentoval ten večer v zákulisí svůj hudební záběr. A já mu rozumim. Rock a metal jsou krásný záležitosti, ale když se sem tam proloží nějakou alternativou, stojí to za to. Nesmí se ale stát, aby mě při vychutnávání si takovýhle muziky přistih můj Pán. To by mě zas čekal den plnej povinnýho poslechu všech desek Metallicy v kuse.

Lertag
Ze života Fantóma
Díl 2.: Mollové chlebíčky

Kliknutím na obrázek otevřete celý komiks.
  1. Managing Director
Stáhnout komiks v plné kvalitě
Kdy vylézám ze skrýše?
Termíny akcí RockOpery
Přidejte se k Fantómovi do spolku
Spolek příznivců a věrnostní program se slevami
Chcete toto číslo Fantóma do ruky?
Vyzvedněte si ho na pokladně
Šéfredaktor: Š.; Redakce: Fantóm, Lertag; Výtvarník a grafik: Michaela Fišerová; Webdesign: Jonny